Česko a Sardinie, co mají společného?
Na první pohled se může zdát, že Česká republika a Sardinie spolu nemají mnoho společného. Jedna je středoevropská země bez moře, druhá středomořský ostrov s nekonečnými plážemi. Když se ale podíváme blíž, najdeme mezi nimi překvapivé kulturní paralely. A právě dvě z nich jsou obzvlášť zajímavé – pivní kultura a tradiční zpěv.
Pivo jako “kulturní lepidlo”
Na poli gastronomie nacházíme další zajímavou paralelu. Česká republika je světově proslulá jako země piva – a také s nejvyšší spotřebou piva na osobu. Pivo je tu víc než jen nápoj, je to kulturní instituce. Hospoda funguje jako místo, kde se potkávají přátelé, rodiny i sousedé, kde se řeší politika, fotbal i každodenní život.
Na Sardinii, i když Itálie je primárně zemí vína, má pivo také své výsostné místo. Nejznámější značka Ichnusa vznikla už v roce 1912 a dnes je pro Sardiňany symbolem identity. Pít Ichnusu znamená hlásit se k Sardinii, ať už jste na pláži, u fotbalu nebo na rodinném setkání. Podobně jako v Česku se i zde kolem piva vytváří pocit sounáležitosti a společného prožitku. Navíc v posledních letech ostrov zažívá boom malých řemeslných pivovarů, které posouvají tradici dál – podobně jako české minipivovary. V supermarketech běžně seženete českého Kozla i Pilsner Urquell a další světově známé značky, což svědčí o upřímné oblibě piva u místních lidí.
Lidový zpěv v Česku a na Sardinii – oba zvěvy jsou na seznamu nehmotného dědictví UNESCO
Česká republika je známá svými bohatými folklórními tradicemi. Na Moravě se dodnes udržuje dvojhlasý zpěv, kdy dvě ženy zpívají v těsné harmonii. Výsledkem je emotivní a často melancholický hudební projev, který provází slavnosti, hody nebo jen večerní posezení u vína. Dokonce i UNESCO uznalo význam této tradice, když zapsalo slovácký verbuňk mezi nehmotné kulturní dědictví.
Na Sardinii najdeme obdobně silnou tradici, i když v jiném provedení: canto a tenore. Tento mužský vícehlasý zpěv, který UNESCO rovněž chrání, zní jako něco z jiného světa. Čtyři hlasy – basu, contra, mesu ’oche a oche – dohromady vytvářejí hypnotickou zvukovou krajinu, která se často přirovnává k šumění přírody nebo dávným rituálům. Tento zpěv má kořeny v pastýřské kultuře a nese v sobě mystiku starověkých časů.
Obě tradice mají jedno společné: jsou hlasem krajiny a lidí, kteří v ní žijí. Nejde o hudbu pro komerci, ale o vyjádření identity, radosti a sounáležitosti.
Ať už jde o vícehlasý zpěv nebo o pivní kulturu, obě země ukazují, že sdílené tradice mají obrovskou sílu. Zpěv i pivo jsou totiž mnohem víc než jen umění nebo nápoj – jsou prostředkem, jak lidé vyjadřují svou identitu a jak se propojují navzájem.
Takže až budete příště sedět v české hospodě u půllitru piva nebo na sardské pláži s lahví Ichnusy, můžete si uvědomit, že tyto dva odlišné světy mají přece jen něco společného: radost ze sdílení a hluboký vztah k tradicím.
www.sardiniedomy.cz. Doma v Česku i na Sardinii.